Základní informace:

JAK TO ZAČALO A JAK SE TO VYVÍJELO

Se sportem jsem začal na základní škole. Táta chodil hrát hokej a já si ho taky zamiloval. Zkoušel jsem od druhé do osmé třídy, bohužel dost marně. Moje vytáhlá a velmi hubená postava postrádala smysl pro koordinaci. V létě jsem se věnoval atletice, kde jsem vycítil svou šanci jednak v individuálních a druhák ve vytrvalostních sportech. V dálkových bězích jsem byl schopný závodit na vysoké úrovni. Ale nebylo to ono.

Cyklistické začátky

Na kole jsem jezdil od malička. Ještě jsem ani nechodil do školy a s rodiči jsem zvládnul třicet kilometrů denně. Závodní ambice jsem sice dlouho neměl, ale na druhém stupni základky se to zlomilo. Náš tělocvikář pořádal dobrovolné výlety na kole po okolí (díky Venco), na který s námi jezdily i děti, co na kole závodily a jejich výsledky se objevovaly na školní nástěnce. To pro mě byla ohromná motivace. Z počátku jsem těmto závodníkům vůbec nestačil, ale velmi rychle jsem dokázal srovnat krok. Přemluvil jsem rodiče, aby mi koupili závodění schopné kolo. Pak už to šlo rychle.

Moje závodní cyklistická kariéra se začala psát na jaře roku 2003. Začal jsem opatrně okolo baráku, na závodech jménem Peklo severu. Cyklistika mě absolutně pohltila a konečně jsem našel prostředek, kde jsem dokázal vybít svou nekonečnou energii. Na podzim 2004 jsem měl nastoupit na střední. Tak co s tím? Cyklistiku jsem chtěl dělat na 100% , za líheň mladých talentů byla považována jablonecká Kooperativa, sportovní gympl.

Kooperativa

Domluvené to bylo hned a já se na jaře 2004 ocitl na prvním soustředění s Kooperativou v Chorvatsku. Potom přijímačky, mezitím závody s týmem, na podzim nástup na intr a sportovní gympl. Přes krušné začátky jsem se v tom naučil chodit. Tvrdé tréninky a přísný denní režim. Tak to šlo čtyři roky. Bojoval jsem v mládežnických kategoriích mezi top ten jak na horských kolech, tak na silnici.

S blížící se maturitou se moje sportovní motivace vytratila, cyklistika byla daleko na vedlejší koleji. Po maturitě vejška a nový život, ale jen co jsem se po prvním semestru srovnal, začalo mi kolo neskutečně chybět. Začínal jsem trénovat od nuly. Člověk, který je zvyklý jezdit bez většího úsilí sto kilometrů třiceti kilometrovou rychlostí, má najednou problém jet sedmdesát kilometrů pětadvacítkou. Nakonec se mi podařilo skloubit studium se sport a můžu se pyšnit magisterským titulem.

Nová motivace

V létě roku 2009 jsem se potkal s Petrem Dlaskem, který se o mladé sportovce zajímal, měl a má snahu jim pomáhat. Ten mi nalil novou krev do žil a velmi intenzivně spolupracujeme až do dnes. Motivace trénovat a zlepšovat se byla ohromná. Postupně jsem se zlepšoval, v sezóně 2010 jsem jezdit v Českém poháru XCO do pátého místa mezi amatéry, rok na to jsem tuto kategorii celkově vyhrál. Absolvoval jsem první cyklokrosové sezóny a dokonce pár svěťáků. Přišla první nabídka od jiného týmu a vstup mezi elitu.

STÁLE K VRCHOLU

Na rok 2014 jsem se stal členem formace Jana Hrušky Nilfisk ALTO. Povedená sezóna napříč všemi disciplínami. Další rok přišla skvělá nabídka, kterou jsem nemohl odmítnout, od Eleven Mercedes-Benz Mitas. V tom roce jsem si vyzkoušel i několik svěťáků na horských kolech.

V roce 2016 jsem přestoupil do skvěle se rozjíždějícího projektu Lawi Author, což pro mě znamenalo docela zásadní změnu letního programu a přesedlal jsem hlavně na silniční závody. V prostředí silniční cyklistiky jsem se však pohyboval v mládežnických letech i vedle horských kol, takže to pro mě nebyla neznámá. Jak silniční tak cyklokrosová sezóna se velmi vydařila. Dokázal jsem se umístit na celkovém 3. místě v Českém poháru v cyklokrosu a nominovat se mistrovství světa do Lucemburska, kde jsem obsadil 39. místo

Pro sezónu 2017 se projekt Lawi Author posouvá dál, získává nové jméno Topforex Lapierre a pro mě je tato sezóna ve znamení jenom silniční cyklistiky a na podzim cyklokrosu. Letní sezónu jsem pojal velmi aktivně a byl jsem mužem mnoha úniků a spolehlivým člověkem. který často pracoval na čele pelotonu pro team.